Dnes vlaje nad Pražským hradem vlajka. Je na ní napsáno „Pravda vítězí“. Ale čí ta pravda probůh je? Existuje také něco jiného, než pravda našich nepříliš čestných a zkušených politiků?

Pod heslem „Pravda vítězí“ se dá bohužel rozkrást skoro všechny státní banky, rozprodat a zašmelit státní majetek, zadlužit stát a přivést hospodářství do slepé uličky.

Ale politici a spol. se budou mít stále dobře. Za každého režimu. Existuje ovšem také jiná pravda - pravda těch, kteří jsou tak malí, že už na ně skoro žádná demokracie nezbyla. A tato pravda je jedna z mnohých. Demokracie je v očích veřejnosti – právo, pořádek a možnost se svobodně vyjadřovat. Místo svobodného vyjadřování můžeme jen poslouchat nekonečné monology pánů Havla a Klause a ostatních na otázky, které si buďto sami zadali, vybrali a nebo odpovídají na otázky redaktorů ČT, Novy či Primy, kteří jsou posedlí svojí vlastní servilitou a touhou po kariéře.

Redaktor, který by těmto lidem dával „nepříjemné“ otázky, by byl okamžitě vyhozen a pořad by byl zničen. A to se v minulosti již několikrát stalo. A páni „redaktoři“ se poučili. To samé platí i o ostatních sdělovacích prostředcích.

Já sám nemám o co přijít a žádné „výnosné místo“ nevlastním. Nejsem a ani nikdy jsem nebyl komunista ani člen StB a ani jím nebyl nikdo z mé rodiny – přesto mám ale o účinkování současných „demokratů“ vážné pochyby, podložené mnoha skutečnostmi. Mnozí ze současných „demokratů“ totiž komunisty a estébáky byli a podle toho také vypadá dnešní současnost.

Čili je to v podstatě stejné jako za Husáka nebo Gottwalda. Jenomže dnes se tomu říká demokracie a dříve se tomu říkalo komunismus.

V podstatě je to červený a bílý komunismus – neboli komunismus pro VIP.

To, co si myslí dělník, je v tomto státě tabu – již dvacet let.

To by se také nějaký dělník mohl zeptat pana Havla, proč se postavil nad soudní moc a s gustem totalitního samovládce udělil amnestii pro 20000 kriminálních zločinců. Jestli tedy ví, že je odpovědný za 100-300 zabitých a zmrzačených, které tato amnestie měla, za paralýzu soudů a bezpečnostních orgánů, která tímto vznikla?

Jestli ví, že tímto jeho neslýchaným, arogantním a pohrdavým gestem k moci soudní a občanům této země přenesl své chování i na ostatní politiky a zákonodárce, kteří začali chápat demokracii jako nekonečný chaos, který je nutné udržovat a příležitostně si ukrást nějaký ten milión nebo miliardu?

Stanete-li se svědkem zločinu, je Vaší povinností podat o tom svědectví. Nečekat, až k tomu budete vyzváni. Jinak Vám hrozí nebezpečí postihu. Někdy stačí i vážné podezření, že byl spáchán zločin. To platí ovšem ve státech, kde policie není zasažená korupcí nebo se sama nepodílí na zločinu.

Ti, kteří v tomto státě pomohli rozkrást banky a další majetek, dosadili do funkcí policisty a soudce, co se zřejmě dovedou pouze dívat, když se kradou stovky miliard a nikde o tom zbytečně nemluví.

Levicoví komunisté znárodňovali.

Pravicoví komunisté kradou a šmelí pro sebe a své známé.

Ale o tom již níže. Všechno se dovíte, budete-li dále číst tyto řádky.

Netvrdím, že je všechno stoprocentní pravda, neboť nic na tomto světě není na sto procent a snad jenom smrt je jistá.

A nedávám na zde uvedená fakta žádné záruky.

Také nad sebou nemávám vlajkou s heslem: „Pravda vítězí“, protože nejsem hlupák, zloděj, demagog a nebo náboženský či politický fanatik a zaslepenec.

Jsem schopen přijmout pravdu jiných a nebo korigovat svoji pravdu.

Toto je tedy moje svědectví, vycházející z mého poznání - tedy poznání dělníka, jichž je ve společnosti přes 50%, ale kteří nemají žádné faktické zastoupení ve správních orgánech státu. I když poznání lidí, kteří něco svýma rukama a hlavou dovedou, by bylo pro tyto instituce maximálně prospěšné.

A nemohu vědět všechno, neboť nejvyšší hospodářská kriminalita posledních let je také předmětem nejvyššího utajování státních orgánů. Proč?