Skládá se obvykle z lidí bojujících proti komunismu a proti tyranii mas. Tito lidé si vytvořili stát ve státě a nic je nerozhází. Mají důležité posty a přístup k toku státních peněz. Podle potřeby zasahují do legislativy. Bojovat v tomto státě proti korupci není možné, protože skoro každý z politiků je v něčem namočen. Potírat hospodářskou kriminalitu, to už je nebaví... To už ruší... Mohlo by se na něco přijít. Mohli by ohrozit mocenské skupiny, do kterých sami patří . Je–li kontrola na ministerstvu, která nedopadne dobře a je u toho televize, pak ministr nastrčí před sebe nějakého ministerského panáka, ať ho z toho vyseká... Nebo vylže?
Má-li být v tomto státě pořádek, pak se musí odnaučit krást, zneužívat moci a čachrovat především president, předseda vlády, ministři, předsedové politických stran, vysocí magistrátní úředníci a další - směrem dolů.
Například politici, ti co propagovali zkrachovalé kampeličky, by neměli vydržet na svých postech déle než týden po aféře.
Je to tak, páni senátoři?
V aféře „Železný“ to samé... A že těch afér ale bylo.
Ale oni tam stále sedí.
Z některých jsou i ministři a tváří se, jakoby zachraňovali svět.
Že by se někomu omluvili, řekli kolik z toho měli, vrátili peníze a nebo dokonce i opustili svá místa?
Proč...?
Situace dospěla tak daleko, že prakticky nikoho ten tanec státních miliard nezajímá. Politici se starají jen o to, aby to jejich korýtko bylo co nejvíce plné a mělo co nejvíce přítoků. Inu „nejsme jako oni“ a oni „nejsou jako my“. Ale to jsme si přece vycinkali klíči, takže oč vlastně jde? My ostatní máme jen právo chodit k volbám a platit, platit a zase platit... Ty zlodějiny a šupárny mnoha našich politiků.
