Mnohý disident devadesátých let kdysi – místo v kotelně, stálý plat, jídlo a bydlení. Možnost vystěhovat se do zahraničí, podpora materiální i fyzická a psychická ze zahraničí. Děti mohly či nemohly studovat - doma či v zahraničí. Nepublikoval a v cizině mohl... S protekcí a za honoráře. Občasná návštěva zahraničního presidenta, občasné výslechy a vězení.
Mnohý dělník dnes – místo nestálé a špatně placené. V některých místech bez nároku na práci a slušnou obživu. Absolutní nemožnost jakkoliv se podílet na řízení státu a absolutní nemožnost cokoliv publikovat doma či v zahraničí. Nemožnost koupit si bydlení, platit nájem ve slušném bytě, chodit ve slušném oblečení a kupovat si při práci slušné vařené jídlo. Nemožnost posílat děti do škol vyšších stupňů a cestovat do zahraničí. Z finančních důvodů.
V padesáti letech je obvykle nahrazen slušně česky mluvícím mladším Ukrajincem, který je ochoten pracovat prakticky za pár drobných... To platí hlavně ve stavebnictví.
A už vůbec nemůže počítat s tím, že s ním posnídá francouzský president na francouzské ambasádě, jako kdysi s disidenty.
Demokraticky může dělník platit pouze stamiliardové škody, které způsobili jiní za pomoci státního aparátu a nefungující legislativy.
Škody, které spáchal pravicový komunismus bílých límečků - neboli Havlův a Klausův komunismus pro VIP.
On to tam nahoře ten pan president Klaus podrží.
Pro někoho je to OK. Avšak pro 100 000 bezdomovců asi ne... Pro 100 000 bezdomovců je ČR koncentrák, v němž se oni nacházejí... A jejich životní podmínky?
Bída a ponížení – jistě srovnatelné s někdejšími příbramskými doly.
