Mezinárodní právo nezná „Kolektivní vinu“. Kdyby tento institut existoval, seděly by dnes miliony Němců v obytné kuchyni, jedli by suché brambory a v dřevěné kůlně před domem by měli opřené ojeté kolo. Zato Rusové a Ukrajinci by se jako oběti agrese měli dobře. Němci by jim museli zaplatit veškeré škody z 2.světové války a všechny následné škody. Čili na 2.světovou válku se „kolektivní vina“ nevztahuje...
Je to asi tak, jako kdyby členové různých mafií po nějakém krvavém masakru říkali: „My jsme sice stříleli, ale nařídil nám to náš boss. Sorry. Obraťte se na našeho bosse, nás do toho netahejte, my jsme jen zbožní pistolníci a děláme svoji práci.“ Inu i tak funguje „Mezinárodní právo“.
Podle principu „kolektivní viny“ však byly odsouzeny miliony civilních obyvatel k smrti, nebo zmrzačení - v americkém stylu. Stačí říci Hiroshima, chemická válka ve Vietnamu, bombardování Iráku, Jugoslávie, Afghánistánu a několika dalších zemí, kde se „hrdinní američtí letci“ podíleli na vyvražďování civilních obyvatel z veškerého pohodlí svých letadel. Skutečně efektivní, pohodlný a průmyslový způsob zabíjení. Je to jako na vysoce zmechanizované lince na jatkách, kde operátor svoji práci nevidí, pouze mačká knoflíky.
Připomíná to úchyláka v parku, co odstřeluje lidi pořádající hlučný mejdan a potom se potichu vytratí, hrdý na svoji americkou, poloautomatickou zbraň, která toho tolik umí. Udělal v parku pořádek. Podle svého. OK? OK... ...hlavně, že je všechno OK. Něco přes 100 000 civilních obětí v Iráku... Americká demokracie má široké mantinely. Vychází zásadně z toho, že Američané jsou dobří a ti ostatní špatní.
Je to hra na jednu branku.
Princip této politiky byl nastolen již při genocidě indiánů v Severní Americe.
