Jelikož v ČR v roce 2003 nemohly být otištěny předešlé články, řekl jsem si...dobře... Vezmu 47 těchto článků a pošlu je na 50 velvyslanectví - padesáti Jeho Excelencím - padesáti velvyslancům, ať vidí, jak u nás funguje normalizace a cenzura i v roce 2003.
Nalepil jsem známky - čtrnáctikorunové - a řekl jsem si, že poštu pro velvyslance snad nikdo nekrade. No to by už byl skutečně vrchol a mezinárodní ostuda. 3. - 10. října 2003 jsem tyto dopisy poslal.
A stala se zajímavá věc... Přijetí pošty pro velvyslance potvrdili pouze velvyslanectví Portugalska a Polska. Tedy států, které dost fandí Václavu Havlovi. Jestli ostatní velvyslanectví nejsou schopni alespoň potvrdit příjem dopisu pro pana velvyslance, to nevím. Mohlo to být i jinak. V rámci boje proti teroristům mohly tyto dopisy skončit i jinde.
Nebo to mohla být normalizace a cenzura či nějaká dnešní StB, co poslalo tyto dopisy do koše ještě před doručením. A nebo skončily v koši po doručení, to nevím. Vrchol byl ovšem ten, že mi na téma těchto dopisů náhle přišel osobní dopis od bývalého presidenta Havla.
No co Vám tento člověk může sdělit?
Rozčiloval se, kolik prý nechal na Kubě Castro popravit lidí a že můžeme být rádi, že ho nemáme na Hradě – tedy Castra.
S tím i já souhlasím. Ale pokud možno ani Castra ani Havla či Klause. Tedy pane Havel, ani Castrův „teror“ snad nemůže mít tolik obětí, jako Vaše revoluce „Pravdy a lásky“. „Kdyby na Václavském náměstí hořely svíčky za každého zabitého a zmrzačeného nevinného člověka po té Vaší amnestii, tak by byl Václavák v jednom plameni“. A to jsem neřekl já, ale manželka jednoho zabitého taxikáře. Za presidenta by mně stačil inteligentní člověk, jemuž jde o dobro nás všech a dovede to optimálně sladit. Tedy rozhodně ne žádného autora ani herce absurdních dramat. Také žádného autora ani herce absurdní ekonomiky. Ani žádnou figurku z komunistického výzkumáku.
Když chcete rozbourat starý dům a postavit nový, pak k tomu musíte mít kvalitní plány a materiál na tento dům si nesmíte nechat rozkrást. A musíte tomu i trochu rozumět. Ale to je asi banalita pro člověka, který chtěl reformovat EU.
Asi žijeme každý z nás ve zcela jiném světě - i když oba v ČR.
