Po roce 1990 si to tak nějak naplánovali. Modré límečky, neboli dělníky, odstavili od sdělovacích prostředků a kompletně pomluvili dělnické hnutí a všechny jeho formy. Byli to hlavně bývalí disidenti, kteří si vymysleli demokracii pro sebe a pro dělníky bobříka mlčení. Z dělníků učinili levnou pracovní sílu, která se nemůže k ničemu vyjadřovat a jen trpně přihlíží a přijímá svůj osud. Ze sebe udělali ochránce lidských práv s právem cokoliv ukrást a nebo zašmelit ve jménu demokracie. Té jejich demokracie.
A sdělovací prostředky? Ty už vědí, co mají psát, aby neupadli v nemilost. Jsou to sdělovací prostředky, které přikryjí kdejakou špinavost a zlodějinu a utopí ji v každodenní šedi svého zpravodajství.
Ano, i to je jedna z tváří dnešní demokracie.
Za Hitlera to bylo podobné. A vznikl tak jeden velký celosvětový problém, nazývaný dnes 2.světová válka. K mikrofonu a nebo novinám měli přístup jen někteří...
Stejně, jako je tomu i dnes.
Dřívější „disidenti“ se stávají v dnešní době „kádrováky, cenzory a novodobými estébáky“, kteří dbají na „normalizační Havel–Klausovskou čistotu“ novin a veškerých sdělovacích prostředků.
