Bylo to studentské hnutí k dvacátému výročí „Sametové revoluce“. Jeho cílem bylo, aby nám politici předložili účet dvaceti let fungování „demokracie“. Cíle však byly definovány velice vágně a neurčitě. Velice vágně a neurčitě a se k této iniciativě postavili také naši přední politici.
O posledních dvaceti letech se totiž v konkrétních číslech nedá hovořit jinak, než jako o velké národní ekonomické katastrofě, iniciované převážně našimi presidenty Havlem a Klausem.
Studenti si sice trochu zabouřili, ale potom se opět uklidnili.
Velice záhy jim došlo, že potřebují dostudovat, a že nějaký „politický škraloup“ by jim překážel v dokončení studií. No a potom by jim ten „politický škraloup“ překážel i v dalším profesionálním růstu v jejich zařazení, kde se zajisté chystají zaujmout zajímavé pozice a splynout s davem.
S davem, kde zůstává hlavním heslem - stejně jako za komunistů - „držet ústa a krok“.
Tak, jak je to normální v naší „demokratické společnosti“. Jistí lidé mohou kritizovat každého, ale je nemůže kritizovat nikdo. Nebo když tak jen lehce v souladu se směrnicemi probíhající normalizace. Jako je tomu například v ČT a dalších mediích, nakonec zeptejte se na to jakéhokoliv novináře...
Určité otázky jsou prostě tabu. Hlavně pak na Havla a Klause, ti k nám přece tento druh „komunistické demokracie pro VIP“ přitáhli. Ale stejně je tomu i v USA. Tam se také nikdo presidenta Obamy nezeptá, jak je možné, že ten, kdo vede 2 války, jejichž oběťmi jsou převážně statisíce nevinných civilistů dostal „Nobelovu cenu míru“.
Jestliže je toto logika kapitalismu, pak by příští „Nobelovu cenu za ekonomii“ měl dostat Václav Klaus.
