Za komunistů byla cenzura, ale divák mohl jít do kina na takové filmy, jako Bony a klid a nebo Vážení přátelé ano a jiné.
V těchto svižných dílech se za komunistů parodovala komunistická současnost.
Dnes „žádná cenzura není“, ale filmy, kde by se parodovala „současná demokracie“ v rukou mafiánů – tak na to nesmí současný filmař ani pomyslet.
Dnes režiséru Svěrákovi maximálně dovolí, aby natočil film o člověku, který čučí z okénka na vratné lahve v supermarketu a dělá pitominy. Tak to prošlo.
Ale filmy, které by parodovaly dnešní současnost prostě nejsou – ani v trezoru. A přitom témat je tolik – mohli by natočit film nebo nekonečný seriál o hospodaření a rozkrádání na pražského magistrátu nebo na jakémkoliv ministerstvu – nebo něco z realizace klausovy ekonomické reformy, abychom se mohli zasmát sami sobě, jak jsme byli a jsme „omezení“, že jsme jim tohle „žrali“ a nadále „žereme“.
